Okolo je tvůrčí skupina se zaměřením na design, architekturu, umění, módu a kulturní život ve městě.Skupina byla založena v roce 2009 a tvoří ji Adam Štěch, Jakub Štěch a Matěj Činčera. OKOLO je zároveň nový magazín, zabývající se zejména designem a architekturou. Zeptali jsme se Adama:

Co vás vedlo k založení  vašeho seskupení?

OKOLO jsme založili v roce 2009 společně s mým bratrem Jakubem a grafickým designérem Matějem Činčerou. Vedla nás k tomu společná vášeň pro zájmy kolem designu, architektury, módy, umění a stylu a potřeba sdělovat tyto naše zájmy veřejnosti nějakou zajímavou formou.

Popiš co to OKOLO je?

Je to v podstatě volná platforma pro tvorbu nejrůznějších kreativních projektů od vydávání magazínu a webového blogu až po výstavy, instalace, spolupráce s designéry a tvorbu vlastních originálních produktů. Ve všem co děláme klademe velký důraz na jakýsi „kurátorský záměr“. Vše by mělo být teoreticky podloženo. Hledáme souvislosti a záměrně se zabýváme tím nejméně známým, abychom odhalili skryté, staré a neznámé současné kreativní společnosti.

Jaká je spojitost mezi OKOLO a Pedal Project?

V podstatě se jedná o totožný tým lidí. K Pedal Project nás přizval Jan Kloss, který je teď zároveň i v OKOLO. Zkrátka je to samostatný projekt vedle OKOLO, který je zaměřen pouze na cyklistiku a její prezentaci v trochu odlišné podobě.

Na Designbloku jste představili také Toolbox Redesigned, ve kterém se kombinuje jízdní kolo a design.

Ano, to byla první OKOLO prezentace na DB 2009, kdy jsme oslovili několik designérů včetně Martina Žampacha a Maxima Velčovského, aby navrhli svou vlastní variantu schránky na nářadí na kolo. Chtěli jsme opět vytvořit originální souvislosti mezi našimi zájmy a propojit  nepropojitelné. Na jedné straně designéři a straně druhé téma  toolboxu, před které jistě ještě nikdy před tím nebyli postaveni.

Jak se ti v Praze jezdí na kole, co by si změnil?

V Praze na kole musíš být ta trochu pirát. Já říkám, pokud chceš jezdit v Praze efektivně musíš být docela zkušený jezdec. Na fixed-gear to není moc sranda. Každý z nás si už hezky namlel hubu. Ale když umíš jezdit, nemůžeš se vymlouvat na podmínky. Určitě se v nějakých městech jezdí ještě hůř, ale cyklistů tam je třeba víc…  Dříve jsem  jezdil hodně na bmx kole. To bylo opravdové pirátství. Všude mezi lidma, na chodníku. Byla to zábava. Každý typ kola s sebou přínáší určité plusy a mínusy v jízdě po Praze.

S magazínem úzce souvisí autorská kolekce triček Hedonist, trošku nám ji přibliž.

Není to jenom kolekce Hedonist, ale i další trička co děláme. Pokaždé se snažíme do nich opět promítnout nějaký více smysluplný kontext. Proto ty trička fungují vlastně jako výstavní médium. Zvolíme se téma, v tomto případě hedonismus, který nám je hodně blízký a vybereme třeba různé designérské solitéry z minulosti, které tomuto témata odpovídají. Celek pak dává tématickou jednotu. A není to jen hezký obrázek, ale i příběh, který si s tričkem koupíš. Ten je třeba napsanej přímo na krabičce trička a je jeho nedílnou součástí.

Když listuju vašim třetím číslem magazínu, tak je vidět že jste objevili krásný zákoutí Vídně. Co v Praze oproti Vídni chybí?

Určitě ty původní stará řemesla. Tam je jich spousty. Dílny 200 let staré, ale i obchody s čímkoliv mají na vývěsních štítech hrozně stará data založení. To u nás všechno zpřetrhal komunismus. Tradice a hrdost těch původních řemeslníků a obchodníků, křteří mají živnost již po několik generací. No a když jsme u kol, tak určitě skvělé cyklostezky.

Velkou část posledního čísla jste věnovali designérovi Carlu Aubockovi, ty máš určitou slabost pro design minulých let?

Určitě. Myslím si, že všichni z nás. Baví nás spíše to staré a ta obtížnost se k těm informacím dostat. Když se zajímáš hlavně o současný design, tak není problém vše dohledat na netu, ale s vintage designem to není vůbec lehké. Musíš pátrat v knihách, archivech. Při tom ale zažíváš mnohem větší dobrodružství. Když hledáš ztracené vily z padesátých let na březích jezera Como, o kterých se naposledy psalo v nějakém čísle magazínu Domus z roku 1955 a pak už nic, je to nepopsatelný pocit. To miluju. A stejně to tak bylo u Carla Aubocka, jehož ateliér snad nebyl v podobné šíři nikdy publikován.

Kde magazín seženu?

Buď přímo u nás na webu www.okoloweb.cz nebo spíš rovnou na mailu astech@seznam.cz a pak v různých obchodech po Praze: Dox by Qubus, Denim Heads, Futurista, Botas Concept Store a další. Nově také společně s magagzínem Pedal Project v kultovním berlínském obchodě Do You Read Me.

Co připravujete do budoucna?

Spousty věcí. Nové magazíny a uplně aktuálně pražskou reprízu výstavy Light Sculptures, Czech Table Lamps 1950 – 1990, která bude v obchodě Dox by Qubus ted v únoru. Jedná se o výběr českých stolních lampiček tohoto období. Opět je to selekce, která se snaží znovuobjevit skryté a neznámé oblsti historie českého designu.

Kinshasa One Two je v podstatě pokračováním desky Mali Music, na jejíž vydání se Oxfam podílela před několika lety. Na albu se mísí podomácku vyrobené nástroje s elektronickým studiovým zvukem se západu. Nejkouzelnější na albu je asi splinutí dvou rozdílných kultur, vnik alba musel provázet neopakovatelný zážitek na obou stranách týmu. Damon Albarn nám opět dokazuje své nadšení pro nezávislý zvuk a samozřejmě to, že patří k jedním nejzásadnějších současných  hudebníků. Koukněte se určitě na trailer a na úvodní singl Hallo kde se Damon střídá u mikrofonu s Nelly Liyemge, tahle hitovka vám určitě zůstane v hlavě.

Andy Barlow má svůj solový projekt Lowb, ale je převážně aktivní jako producent a stojí za projekty Luna Seeds nebo Hoof. „Když jsme se v roce 2004 rozcházeli, byla jsem přesvědčená, že už nikdy spolu nenatočíme žádnou desku,“ říká Lou ve dvanáctiminutovém a dokumentu „making of the new album ’5′“ podívejte se na něj ZDE. Lamb jsou opět spolu a  4.února se vrací do Prahy na dlouho očekávaný koncert v KC Vltavská, druhý den pak Brněnská Fléda. Představí nám své nové album 5, uvidíme, zda překoná alba What sound nebo debut s názvem Lamb. Jasné je, že nás čeká hodně dunivá basa.

]]> http://www.blinkr.eu/blog/lamb/feed/ 0